25.9.2018
Čistá onanie myslet si, že by mohlo jednou konečně být jinak.
Nesmyslná fantasmagorie hledat krásnější místo než uplakaný kousek hřbitovní zdi.
A vše najednou do sebe s masitým plesknutím všední syrovosti zapadá.
Vždyť nedá se nic dělat, není už čemu vzdorovat, o co bojovat, pro co plakat a někdy se i smát.
Splašený čas plyne si zděšeně daleko od nás.
My sami, tak nevědomí, tak zmatení, jsme sami pro sebe zapomenuti.
Jako by nikdy nic nebylo, nikdo nechtěl pro nás žít a vše, co se nám přihodilo, byl jen hloupý klam a špatný sen, z něhož jsme se právě s kocovinou probudili.
Nezbývá tedy než jen žít, prožít, vlastně všechno a sebe přežít.