Tři víly
23. 10. 2012
Majestátné vrcholy
prastarých hor
zasněžené bílou nevinností
srdečně pozvaly
tři přenádherné víly
na posezení
na poklábosení
přátelské a upřímné
veselé a bláznivé
u sklenky lahodného vína
a ony přijaly
a najednou vstoupila mezi nás
krása
nad kterou až tají se dech
krása
tak křehká
až bojí se všichni promluvit
aby se nerozplynula
jak sněhová vločka
svobodně poletující
poklidnou zimní krajinou
krása
tak nepopsatelná
tak snová
a s nimi přišel mezi nás
smích
tak jasný
tak hřejivý na duši
až chce se poslouchat jej
navždy a ještě o něco víc
smích
který rozezněl
andělské zvonky
tam nahoře
v blankytně modrém nebi
Tři přenádherné víly
sestoupily z pohádky
sem mezi nás
a vyplnily naše nejtajnější přání
a donutily vysnít si
sny ještě snovější
než ty předešlé
a s radostným očekáváním
přát si nová přání
Tři přenádherné víly
sedí s námi
u kulatého stolu
kde nesmí se lhát
a snad sneslo by se jim
i modré z nebe
a najednou
chce se říci vše
a zároveň naslouchat
jejich úžasným hlasům
a tiše se bát myšlenky
že jednou by mohly odejít
že bez nich nechce se tu být
protože svět bez nich
tak ztichl
tak zvážněl
tak osaměl
Majestátné vrcholy
prastarých hor
zasněžené bílou nevinností
staly se svědky
mého štěstí
a spolu se mnou
radují se
z jejich přítomnosti
a bojí se
že správně
poděkovat nesvedou