...
Notně chladnou probouzející se nocí zahalenou do šedavého pláště pospávajících mraků probíhají mou myslí tisíce myšlenek a nekončící zástupy podivných nápadů střídají se jak na běžícím pásu.
Najednou je tu strach a hned za ním lhostejnost a radost a neklid a smích a pláč a nemám sílu, co by je dokázala třebas jen na malou chvíli zastavit.
Není žádná vůle tohle všechno ovládnout.
A tak tuhle noc nechám si o snech jen zdát a počkám, co přijde, a snad se budu radovat a snad bát a snad i konečně spát.