A...
A sedlina od kávy na dně líně se převaluje z boku na bok a nestojí o tenhle šílený svět plný pokřivených srdcí a zakrnělých myslí
A podlaha tiše si praská pod tíhou odhozených starostí a zlomených srdcí a zapomenutých lásek a nevyřčených omluv které zůstaly na půli cesty mezi nebem a očistcem jímž stal se náš svět vezdejší chvějící se na své slabé muří noze
A tma pomalu snáší se a zakrývá poušť šedivých všedností plnou blednoucích vzpomínek
A nedobytné myšlenky netrpělivě krouží a čekají na svou příležitost udeřit
A náhle tohle všechno nesmyslné svému smyslu se blíží protože pouze v nesmyslnu lze spatřit smysl všeho bytí
se