V Domě U Mrtvých duší
3. 1. 2013
Už kolikátý den samoty
loudavě uplynul mi
v Domě U Mrtvých duší
ani sám nevím
nesnažím se je počítat
než bych skončil
zmizel by další z mého bytí
a já obtížen tunami prachu
které tu na mě sedají
nemohouc se pohnout
zoufale snažil bych se
vzpomenout kdo jsem
a proč sedím právě zde
v Domě U Mrtvých duší
Už kolikátý den samoty
sedím na stařičké rozvrzané židli
u zašpiněného okna
a dívám se ven
na tu tichou a smutnou spoušť
hnijících prken
a vzduchu páchnoucího spáleninou
zahalenou do cárů plískavé mlhy
kterou neprosvitne za celý čas
ani jeden jediný paprsek naděje
Dívám se ven a všechno žaluje
a ze všech stran se na mě šklebí
rozevřené tlamy popraskaných zdí
a vyčítavě hledí potemnělé oči
vytlučených oken
a všude to krouživé ticho
zvěstující bouři
Už kolikátý den samoty
prošel kolem mě a mých chmur
a nezdá se že bude lépe
nevidím ani náznak naděje
v lepší časy plné radosti
jediné co nablízku mi je
je tento prokletý
Dům U Mrtvých duší
a já stále doufám v jediné
tak marně a zoufale
že jednou se mi vrátí
má láska
a bude taková jako dřív