...
Leží za mnou. Tiše oddechuje za mými zády. Právě usnul, snad krásné sny se mu zdají. Plakal, prý noční můry ho tlačí. Byl smutný, nechtěl usnout, bál se duchů neslyšných. A teď. Teď spí. Snad příjemně si sní, snad došel do kraje za zrcadlem k Alence a jejím králíčkům z kouzelné nory, snad je mu líp.
Leží za mnou. Srdce mých srdcí sladce oddechuje za mými zády. Právě usnul, byl to překrásný den v jeho přítomnosti. Jen jediné chybí mi ke štěstí. Jeho matka. Již brzy přijde a s ní se má duše opět v jeden celek spojí. Není jednoduché tak rozpolceně žít. Každému z nich dal jsem kousek sebe. Ale co dělat, když je oba miluji. Miluji, jak nikdy nečekal jsem, jak nikoho na tomto světě tiše kroužícím. Čekám jen, až přijdou mi spolu. Čekám, jen čekám, zamilován.
Leží za mnou. Tiše spí. Sladce sní. A já. Já hlídám jeho přání a čekám na svou paní. Jsou mi vším. Tak nač dalších slov. Už není třeba odcházet do nejistoty. Zůstanu. Vždyť mě potřebují. Teď vím to hlavní. Už nejsem sám.