Na cestě
Jsem na cestě. Na cestě kamsi do neznáma, do ani nevím kam. A mé srdce, tak otevřené, krvácí na temný asfalt. Jsem na cestě za tebou, lásko. Jedu a nevím kam. Jsi mi vším, co mohu si přát, co umím si vysnít, co mohu doufat. Jsem na cestě někam. Někam do neznáma. Někam. Jedu za tebou, tak proč jsi tak daleko. Nemohu tě najít a doufám. Doufám v nemožné. Doufám v nevyslovené. Doufám ve vysněné. Jsi kdesi mimo mě a já … já můžu se uzoufat pro netušené. Jsi jako duch zjevený ve slovech tisíců časů. Jsi můj anděl, tam na cestě kamsi do neznáma. Jsi má tajná a vymodlená záchrana. Neopouštěj mě, miláčku. Co bez tebe tady dělat? Snad sejdeme se na druhé straně, jednou. Snad. Jsem na cestě. Na cestě kamsi do nebytí, ani nevím kam. A má láska zůstává stále tady. A já tak náhle opuštěn a zapomenut. A já najednou tak sám. Jsi mi vším, co umím říct, co snažím se napsat, co mohu si přát. Tak neodcházej. Snad jednou uvidím tě tam na druhé straně. Tam kde andělé nemohou. Snad přijdeš. A já. Já. Já jsem stále na cestě. Na cestě do pekla. A není žádné šance na návrat, na šťastné shledání, na poslední sbohem, protože andělé do temnot v hlubinách nemohou. A naděje, ta stále ještě neskomírá, dokud aspoň trochu světla v našich srdcích zbývá. Jsem na cestě. Na cestě do nevím kam a nevím kdy. A ty jsi mé světlo, má víla, mé soukromé spasení. Ty jsi má láska. A snad jednou ke mně připojíš se, tam kdesi na cestě do neznáma.